Pálenka ouzo

Dalším typicky řeckým alkoholem je ouzo (čti úzo). Jeho výrobou je proslulý především řecký ostrov Lesbos.  Receptů je tolik, kolik je výrobců.  Každý má jinak namíchanou recepturu z aromatických bylinek a koření. Všechny ale spojuje výrazná chuť anýzu. S ouzem v Řecku je to jako u nás s pivem. Laikovi chutnají všechny stejně, odborník ale je schopen určit, odkud ouzo pochází.

Ta nejkvalitnější pálenka ouzo se dělá dvojí destilací, při první se pálí šťáva z vinných hroznů, při druhé vinná pálenka doplněná o anýz a další druhy koření. Méně kvalitní pálenky se dělají prostou macerací koření v alkoholu, ale vyrábí se i ouzo z lihu.

Samoté ouzo je čiré, lehce opaleskující. Neředěné se ale pije jen málokdy. Spíše se popíjí ředěné vodou nebo ledem, potom má typickou barvu jako mléko. Ouzu ale musíte přijít na chuť. Jen málokdy je to napoprvé.

Metaxa

K Řecku patří slunce, moře, antičtí bohové, gyros, souvlaki, musaka, tzaziki, olivy a,,, Metaxa. Zvláštní pálenka ze sluncem vysušených hroznů (prý se používají tři druhy) se nechává několik let zrát v dubových sudech. Hvězdičky na vinětách lahví označují počet let, po které zrála pálenka a jsou nejméně tři, roky i hvězdičky. Pak nastává ta pravá alchymie: pálenka se míchá s archivními ročníky muškátových vín a pečlivě střeženým tajemstvím směsi řeckých bylin. Ale to nestačí, ještě je třeba tuto směs nechat zrát dalšího půl roku. Teprve potom se Metaxa plní do lahví.

Ten rok, kdy ji pan Metaxas poprvé vyrobil, je uveden na všech vinětách a dobře se pamatuje: 1888. Jen se mi nepodařilo vypátrat, zda je to rok prvního pálení nebo ochutnávky.

 

Omáčka tzatziki

Základem této omáčky je řecký jogurt a okurka. Jogurt musí být řecký, neboť má zcela jinou konzistenci, než ten náš. A také jinak chutná. Okurka musí být najemno nastrouhaná a lehce vymačkaná, nevymačkaná by udělala z omáčky polévku.

Pak už jen dodáte ve správném poměru kopr, česnek, pepř, sůl, petržel či mátu, zakápnete trochou citronové šťávy a olivovým olejem.Dobře vychladit a nechat trochu uležet.

Omáčka je vynikající ke gyrosu nebo souvlaki, tam se s í setkáte nejčastěji, ale zkuste ji třeba i jako samostatné jídlo. S chlebem chutná báječně.

Dobrá tzatziki omáčka se dá koupit i v řeckých specialitách v Praze, možná i jinde. Tu, která se prodává v supermarketech však použijte opravdu jen v nejvyšší nouzi.

 

Řecká musaka

Receptů na řeckou musaku existuje spousta, s masem i bez. Někdo přidává brambory, jiný cuketu, ale základem jsou na olivovém oleji orestované baklažány a orestované mleté maso na cibulce v rajčatové omáčce lehce ochucené bazalkou nebo petrželkou a česnekem, skládané po vrstvách, celé přelité bešamelovou nebo sýrovou omáčkou a zapékané v troubě.

Až budete dělat řeckou musaku, věnujte hlavně pozornost přípravě baklažánů: ty se musí nechat na samém počátku “vypotit”(nakrájené osolit, nechat asi půl hodiny a pak zlehka vymačkat,) jinak mají protivně nahořklou chuť. Maso klidně můžete použít hovězí s vepřovým napůl, v našich krajích není zvykem dávat jehněčí, i když právě to dává řecké musace nezaměnitelnou chuť.

Že si na tento recept netroufnete? Nezoufejte, řeckých restaurací, kde připravují dobrou musaku je dost, stačí si najít tu poblíž vás.

 

Souvlaki

Grilované malé kousky vepřového nebo jehněčího masa se zeleninou nakládané v oleji s trochou citronové šťávy, solí a pepřem dobromyslí (nebo chcete-li oreganem), tak to je prosím pěkně špejlička. Ano, právě to v řečtině znamená souvlaki.Podává se s kolečky citronu a bílým chlebem nebo jako příloha k pilafu a chutná báječně.Kouzlo má i to, že se maso ukusuje přímo ze špejle. Mají je snad všude, kde můžete koupit něco k snědku.

Často se podávají také v pita chlebu, to se pak ze špejlí grilované maso sundá a do pita chleba ještě dostanete oblohu a omáčku, třeba tzatziki.

Jenže sami Řekové v tom mají trochu zmatek a častou souvlaki (alespoň v některých krajích) říkají třeba gyrosu podávanému v pita chlebu.

Pokud jste jedli souvlaki z kuřecího nebo rybího masa, tak to s největší pravděpodobností nebylo v Řecku, nebo je dělali pro turisty.

Gyros

Řekne-li se gyros, vybaví se mi vůně letního Řecka a velikánský špalík pomalu se otáčejícího čerstvého masa na grilu, který šikové ruce obsluhy ořezávají na další porci. A pak ho dávají na talíř a obkládají cibulí a rajčaty nebo ukládají do pita chleba. A cestou na pláž ho pak z chleba pomalu a labužnicky vyjídám

Gyros je snad nejznámější řecké jídlo. Dělá se především z vepřového masa, méně často ze skopového, ale i ten je skvělý. A bylinky a marináda, do které maso nakládají, si jednotlivé taverny, pečlivě střeží jako rodinné tajemství.Jeho chuť v pita chlebu se zeleninou a s omáčkou tzatziki je neodolatelná. Voní mi dovolenou a pohodou. Proto asi nikdy nebude gyros na Smíchově chutnat tak, jako pod pálícím řeckým sluncem.

Řecká kuchyně

Když se mluví o středomořské kuchyni, tak se většinou uvádí kuchyně italská, někdy také francouzská, na řeckou se tak trochu zapomíná. Neprávem. Omáčku bešamel nedala světu Francie, ale právě řecká kuchyně. Jako spoustu dalších pokrmů: gyros, souvlaki, musaku, tzatziki… Řecká kuchyně voní dobromyslí, tymiánem, skořicí, anýzem, mátou a řadou dalších vůní. A, pochopitelně, vínem a olivovým olejem.

Asi byste jen těžko hledali zemi, ve které není řecká restaurace nabízející řeckou kuchyni. Nakonec, gyros, typický řecký “fast food” i u nás najdete téměř na každém kroku.  Jen v Praze vím o několika příjemných řeckých hospůdkách, kde mají dobré víno a výborně vaří. V některých jinou, než řeckou kuchyni prostě nenajdete. A pro ingradience do vaření si chodím do řeckého obchůdku kousek od místa bydliště, který voní kořením, dálkami, exotikou  a sluncem.

 

 

Bohové řeckého Olympu

Řečtí bohové to vůbec neměli jednoduché, jejich vztahy byly nikoliv božské, ale veskrze lidské. A ve starých řeckých bájích a pověstech pro ně lidé, kteří je vyprávěli, měli velmi mnoho pochopení. Zeus byl nejen bůh, ale i pěkná liška podšitá: když se dělil o vládu nad světem se svými bratry Poseidónem a Hádem, ponechal Poseidónovi vládu nad mořem a Hádovi nad podsvětím, a svoji vlastní vládu nad pozemským světem získal vlastně lstí.

Na Olympu panovaly podobné vztahy jako v každé rodině, i taky docházelo k půtkám, tahanicícm, sporům, hádkám a třenicím. Uzavírala se spojenectví a pakty, vedly se války, do kterých bohové ze své božské moci často zatahovali i plémě lidské. A mezilidské, tedy, promiňte, mezibožské vztahy? Jen spočítat, kolik měl Zeus vedle svých manželek milenek, těch  božských i těch lidských, by byla nadlidská práce. A to určitě pověsti nezachytily všechny jeho avantýry. Zkrátka, řeckým bohům nic lidského nebylo cizí. I tady se milovalo i nenávidělo a dobře hodovalo a pilo.

A nebýt Prométhea, Diova pýcha by vyhubila i lidský rod. Jenže, kdo by potom o bozích na Olympu vyprávěl a zpíval?