Ta nejkvalitnější pálenka ouzo se dělá dvojí destilací, při první se pálí šťáva z vinných hroznů, při druhé vinná pálenka doplněná o anýz a další druhy koření. Méně kvalitní pálenky se dělají prostou macerací koření v alkoholu, ale vyrábí se i ouzo z lihu.

Samoté ouzo je čiré, lehce opaleskující. Neředěné se ale pije jen málokdy. Spíše se popíjí ředěné vodou nebo ledem, potom má typickou barvu jako mléko. Ouzu ale musíte přijít na chuť. Jen málokdy je to napoprvé.

Ten rok, kdy ji pan Metaxas poprvé vyrobil, je uveden na všech vinětách a dobře se pamatuje: 1888. Jen se mi nepodařilo vypátrat, zda je to rok prvního pálení nebo ochutnávky.

Pak už jen dodáte ve správném poměru kopr, česnek, pepř, sůl, petržel či mátu, zakápnete trochou citronové šťávy a olivovým olejem.Dobře vychladit a nechat trochu uležet.

Omáčka je vynikající ke gyrosu nebo souvlaki, tam se s í setkáte nejčastěji, ale zkuste ji třeba i jako samostatné jídlo. S chlebem chutná báječně.

Dobrá tzatziki omáčka se dá koupit i v řeckých specialitách v Praze, možná i jinde. Tu, která se prodává v supermarketech však použijte opravdu jen v nejvyšší nouzi.

Až budete dělat řeckou musaku, věnujte hlavně pozornost přípravě baklažánů: ty se musí nechat na samém počátku “vypotit”(nakrájené osolit, nechat asi půl hodiny a pak zlehka vymačkat,) jinak mají protivně nahořklou chuť. Maso klidně můžete použít hovězí s vepřovým napůl, v našich krajích není zvykem dávat jehněčí, i když právě to dává řecké musace nezaměnitelnou chuť.

Že si na tento recept netroufnete? Nezoufejte, řeckých restaurací, kde připravují dobrou musaku je dost, stačí si najít tu poblíž vás.

Často se podávají také v pita chlebu, to se pak ze špejlí grilované maso sundá a do pita chleba ještě dostanete oblohu a omáčku, třeba tzatziki.

Jenže sami Řekové v tom mají trochu zmatek a častou souvlaki (alespoň v některých krajích) říkají třeba gyrosu podávanému v pita chlebu.

Pokud jste jedli souvlaki z kuřecího nebo rybího masa, tak to s největší pravděpodobností nebylo v Řecku, nebo je dělali pro turisty.

Gyros je snad nejznámější řecké jídlo. Dělá se především z vepřového masa, méně často ze skopového, ale i ten je skvělý. A bylinky a marináda, do které maso nakládají, si jednotlivé taverny, pečlivě střeží jako rodinné tajemství.Jeho chuť v pita chlebu se zeleninou a s omáčkou tzatziki je neodolatelná. Voní mi dovolenou a pohodou. Proto asi nikdy nebude gyros na Smíchově chutnat tak, jako pod pálícím řeckým sluncem.

Asi byste jen těžko hledali zemi, ve které není řecká restaurace nabízející řeckou kuchyni. Nakonec, gyros, typický řecký “fast food” i u nás najdete téměř na každém kroku.  Jen v Praze vím o několika příjemných řeckých hospůdkách, kde mají dobré víno a výborně vaří. V některých jinou, než řeckou kuchyni prostě nenajdete. A pro ingradience do vaření si chodím do řeckého obchůdku kousek od místa bydliště, který voní kořením, dálkami, exotikou  a sluncem.

Na Olympu panovaly podobné vztahy jako v každé rodině, i taky docházelo k půtkám, tahanicícm, sporům, hádkám a třenicím. Uzavírala se spojenectví a pakty, vedly se války, do kterých bohové ze své božské moci často zatahovali i plémě lidské. A mezilidské, tedy, promiňte, mezibožské vztahy? Jen spočítat, kolik měl Zeus vedle svých manželek milenek, těch  božských i těch lidských, by byla nadlidská práce. A to určitě pověsti nezachytily všechny jeho avantýry. Zkrátka, řeckým bohům nic lidského nebylo cizí. I tady se milovalo i nenávidělo a dobře hodovalo a pilo.

A nebýt Prométhea, Diova pýcha by vyhubila i lidský rod. Jenže, kdo by potom o bozích na Olympu vyprávěl a zpíval?